Grau kllktv

Grau kollektiv je seskupení umělců a teoretiků umění, organizující výstavy, projekce, přednášky, dílny a vydávající autorské publikace v malém nákladu (Grau Chronicles). Aktuálně se stará o brněnskou Galerii Art.

14

Andreas Gajdošík a Bára Šimková/Sedmá třída

ART

Má Petr Kellner sklony k hostilitě? Je Pavel Tykač melancholik? Sleduje David Beran potají tureckou telenovelu? I vám se zdá, že o nejbohatších Češích zhola nic nevíte? Že ani neznáte pořádně jejich obličeje? Cože, vy nevíte, kdo je Petr Pudil? Pojďte s námi objevovat tajemstvím opředený svět zdánlivě nedotknutelných a nedostupných oligarchů (ano, z 99 % mužů).

Výstava Barbory Šimkové a Andrease Gajdošíka satiricky navazuje na mediálně vděčné téma “českých boháčů”. Navzdory zájmu nejen bulvárního, ale i kritického tisku, autoři zůstávají v skepsi a přesvědčení, že o partičce nejbohatších Čechů toho, z humanitně-vědeckého hlediska, stále skoro nic nevíme. Jak to napravit?
Místně specifická část výstavy pokoutně promlouvá k přirozenému tamnímu publiku - návštevníkům kina. Při tom ale nezůstane, na otázky se hledají odpovědi přes oblíbený žánr online psychologických testů na určování osobnostních typů. V tomto případě se však zkoumají ti nejbohatší. Jejich obličeje jsou beze zbytku ponechány všanc předsudkům nás všech, obyčejných lidí.
Je tohle jediná možná cesta, jak prozkoumat nedotknutelné? Vrstevnatá recesistická citace jako vzrušující exkurz do poněkud zkarikovaného světa tzv. sedmé třídy možná odhalí, jak to všechno souvisí i s vaším životem, a kdyby ne, tak se alespoň dozvíte, jestli má ten Kellner sklony k hostilitě...

Grafické řešení: Kateřina Srbová

Kurátorka: Kristína Jamrichová

13

BCAA system/No~one Is an Island

ART

“Byla jednou jedna úrodná země - nebo snad teprve má být - osídlená různorodými bytostmi a organismy, jež vzájemně živily společnou síť rozpínající se uvnitř, pod nebo nad nimi. Ale rovnováha je vždy klamné zdání. Věci se začaly měnit. Jako by na kopce, vřesoviště a údolí celého širého světa padl plíživý stín... Větry zesílily, rostliny chřadly, řeky mizely v roztřepených modravých stužkách. Veškeré tkáně, struktury a substance se zachvěly. Každý to pociťoval jinak, a přece stejně. Něco se dalo do pohybu...”

~.~

BCAA system je polyfunkční kolektiv existující na pomezí současné alternativní hudby, umění a teorie. Sídlí v Praze, ale usilují o přesahování všech svazujících hranic skrze projekty, jež volně přetékají mezi kategoriemi – jsou umělecká skupina – hudební label – AV studio – DJ crew a cokoli dalšího, čím se mohou nebo musí stát. Vernisáž jejich nového projektu v sobě pojí téměř všechny jejich aktivity: tak trochu výstava, tak trochu projekce videa a zároveň release kompilace hudebních umělců spojených s domácí českou scénou. Postavy a prostředí jemně utkaného příběhu se tak divákům~posluchačům představí jak v obraze, tak v jednotlivých zvukových motivech, které hudebníci složili vždy na záladě jedné ze sady speciálních fantasy kartiček vytvořených kolektivem. Volný dialog obrazů, slov, zvuků a tónů se snad stane otevřeným vlídným prostorem pro rozvíjení křehké sdílené imaginace, jež se dnes, ve stínu environmentální krize, jeví stále potřebnější.

kurátorka: Kristína Jamrichová


trvání výstavy do 8/1/2020

12

Dog died here studio/Člověk zná dobře hvězdu, na které žije

ART

Johana Novotná & Laura Trenčanská a.k.a. Dog died here studio
"Člověk zná dobře hvězdu, na které žije"

Název výstavy, inspirovaný článkem ze 70. let oslavujícím dobývání vesmíru, autorky naplňují tragikomickým obsahem, který odkazuje k současné exploataci Země lidma. Spíše než přímé kritiky antropocentrismu jsme ale svědky hravé existenciální humoresky o hledání místa v aktuální planetární situaci. Hannah Arendt se v roce 1963 v reakci na vypuštění první umělé družice do vesmíru ptala po tom, zda člověk jeho dobytím získal nebo ztratil na významu. Lidé našli způsob, píše Arendt, jak ovlivňovat děje na modré planetě jakoby z vesmíru, ale nehnout se přitom ze Země. Všechno začalo tím, že současná fyzika se stala odvislou od jevů, o jejichž existenci se ví jenom díky tomu, že nějak působí na měřící přístroje. Tato data pocházejí ze „skutečného světa“, který je přesvědčivější než svět, ve kterém žijeme...Postava sběratele umění z krátkého filmu, pořád ještě cynického, ale již poněkud opuštěného maloměstského intelektuála, v sobě nese právě ideu ztraceného pojítka mezi smyslovým světem, který dokážeme jako lidé pojmout a světem fyzikálním, který nám pořád uniká. V kulhajícím křeči deliria tremens se zračí lidská křehkost, byť sběratelova řeč je chladně odlidštěna, jen s útržky vůle k lidem. Když se pak moralisticky rozcítí, jeho lamentování je v jistém smyslu oxymorónem: “Gaia není nafukovací, ne každý si zaslouží žít na jejím povrchu”...

The title of the exhibition, borrowed from an 1970s article celebrating the man’s conquest of space, is here given new tragicomic content that refers to the current exploitation of the Earth. Rather than directly criticizing anthropocentrism, we are witnessing a playful existential humoresque about searching for a place in this planetary situation. In 1963, Hannah Arendt, in response to the launch of the first artificial Earth satellite, asked whether man’s conquest of space has increased or diminished his stature. People have found a way, writes Arendt, to act on the earth as though they disposed of terrestrial nature from outside, from the point of Einstein’s “observer freely poised in space.” The character of the art collector from a short film “Smoke on the salad fields”, still a cynical but somewhat abandoned provincial intellectual, embodies that very idea of ​​a lost link between the world of the senses that we can embrace as humans and the physical world that still escapes us. The hobbling spasm of delirium tremens reflects human fragility, although the collector's speech is coldly dehumanized, with only a shred of humanistic will. When begins sermonizing, his words sound somehow oxymoronic: "Gaia is not inflatable, not everyone deserves to live on its surface" ...

Kurátorka / Curator: Kristína Jamrichová


Výstava potrvá do 29.10.2019 / The exhibition runs until 29/10/2019

11

Michaela Casková/Small Talks #3

TIC

Převažně zataženo, ojedinělé vyjasnění, zejména odpoledne. Nejvyšší teploty 0/2 °C. Slabý jihovýchodní vítr. Slunce vychází v 07:44 a zapadá v 15:56. Bio: 2 - střední zátěž. Rekordy pro dnešní den: maximum 12.9 °C (1989), minimum -20.4 °C (1788), dlouhodobý průměr 1.6 °C (https://www.meteocentrum.cz/predpoved-pocasi/cz/740/brno).

Na tom období mezi Vánocemi a Novým rokem, kdy se toho většinou až tak moc nemusí, většina lidí má dovolenou, telefony zvoní jen zřídka, nemám ráda jenom počasí. Slunce většinou nesvítí a zapadá moc brzy. Pokouším se představovat si, jaké to je, žít blíž k polárnímu kruhu, jaké je to mít polární noci a dny, nebo když několik měsíců ranní slunce vrhá dlouhé stíny. Jaké je to bydlet v roubence, kde je šest měsíců minimálně půl metru sněhu a sledování počasí má úplně jiný, hmatatelně a citelně přítomný rozměr. Protože když nasněží moc, zásobovací auto s potravinami neprojede. A nebo jaké to je mít zahradu. Přijít o hrušky a jablka, protože zjara nečekaně přišli kroupy. Střídavě přivolávat déšť a pak zase slunce. Jak lokální ovlivňuje globální, běžné se stává osobním, normální zřídkavým a naopak? A proč se rozhovorům o počasí říká “small tallk”?

Výstava Michaely Caskové Small Talk #3 je další ze série projektů, vycházejících z fascinace počasím, rozhovorů a zápisků o něm. Čtyři niky Galerie konText jsou věnovány čtyřem abstrahovaným obrazům a čtyřem fragmentárním rozhovorům o počasí, které Michaela Casková písemně vedla se svými přátely v různých krajinách, Finsku, Švédsku, Irsku a Česku. Původně praktická nevyhnutnost se proměnila i v soustředěnou uměleckou práci. Hoci na první pohled nejde o ekologicky angažovanou výstavu, témy týkající se klimatických změn jsou na výstavě přítomny někde v základu pod vrstvami poetického a osobního sdělení. Protože do kdy budou rozhovory o počasí považovány za “small talk”?

Michaela Casková je členkou finského kolektivu Mustarinda, který rozvíjí projekty zaměřené na udržitelné hodnoty a životní styl, ekologickou a kulturní rozmanitost, uměleckou kritiku, edukaci a propojuje různé disciplíny umění a vědy nebo poskytuje rezidence pro současné umělce. Michaela Casková také stojí za ilustracemi pod hlavičkou naposedu.

/Ivana Hrončeková

10

Jana Švecová/Kousek

TIC

Výpad předloktím protrhl mlhu. Z dlaně je mistička. Kapka. teď. teď. . zase ne. Rychlá improvizace s větví malé borovice. Odhrnout teniskou cestičku, vymést prach, překročit kus pískovce a s rozvahou seříznout. Nahodit. Umýt. Cestou do kopce pár rozježděných čar. Dvě rudky a šedavá bílá.

V průvanu se mísí korek, sůl i vzdálené byliny. Ta samá vůně dnes doprovodila nevidomou a jejího muže do oblíbeného baru. Nezdržují se zde déle než jindy, jen kafe a malý chleba s sebou. Když je interiér přeplněn, použijí boční vchod. Kývnou na svou servírku a příště zas.

Otevřený vějíř je ve skutečnosti jeden dům schovaný v kopci. Siamská trojčata se ale liší v jemných detailech a úkosech. V trojce je vana, ve dvojce chybí soukromí a jednička je provizorní. Nespočet zrcadlení v půdorysu se podivně přenáší do nálady hostů. Stávají se z nich pistolníci, kteří jsou jako na trní a obávají se útoku z horizontu.

/Dana Balážová

foto Michaela Dvořáková

9

Zuzana Fuksová/Graue Stimme

Distillery

Nejsem rasista, ale někdo tady jo.

Jen 11 % Čechů by bylo spokojeno, kdyby jejich děcko mělo vztah s Romem. Velmi spokojeno by bylo v Česku s romským kolegou jen 29% lidí – nejméně z celé EU.

Ani křesťani už nevoní jako kdysi. Až 20 % lidí by vadilo, kdyby jejich dítě mělo za partnera křesťana. Výsledek je zase nejhorší v celé EU.

Průzkum Eurobarometeru proběhl od 30. května do 8. června 2015 a zúčastnilo se ho 27 718 občanů 28 států EU.

Na otázky z toho odpovídalo 1008 Čechů. Změnilo se od té doby něco, bro?

Zuzana Fuksová, Graue Stimme vol. 2, Grau kllktv

-- Součástí akce je i kolektivní čtení knihy ELENY LACKOVÉ "Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou" v prostoru nádvoří Tržnice Brno na Zelním trhu. -- 12.00 - 17.30

8

Tania Nikulina a Tomáš Bryscejn/Vlněná zeď, lněný obličej

TIC

Prostor nik a foyer galerie konText se už poněkolikáté v této výstavní sezoně výrazně proměňuje. Mimovolně navazuje a rozvíjí i situaci předchozí výstavy, která citlivě reagovala na charakter místa a architektonicky změnila její ráz, vymazala raně barokní niky, a tím kromě jiného tematizovala i vnímání prostoru galerie.

Pro dvojici Tania Nikulina a Tomáš Bryscejn je funkce a charakter specifického architektonického prostoru nik a foyer galerie výchozím bodem. Proměňují ho pomocí textilií. Instalace vybízí k setrvání na místě, čekání a noření se do nové situace. Dočasná stěna předchozí výstavy svým způsobem zůstává na stejném místě, mění se jen její charakter a materiál. Možná je to déjà vu, možná sen a možná něco mezi. Můžete se nechat vést neznámou průvodkyní nebo se posadit například na gauč, když si vzpomenete, jak vypadá. 

Tania Nikulina je původem z Irkutsku, v Praze absolvovala bakalářský program v ateliéru sochařství UMPRUM, kde pokračuje v magisterském studiu. Programově pracuje s textilem, vytváří objekty a instalace s přesahy do živých situací. Tomáš Bryscejn od roku 2013 studuje v ateliéru malby pod vedením Jiřího Černického a Michala Novotného na UMPRUM, během studia absolvoval stáž v ateliéru sochařství u Dominika Langa a Edith Jeřábkové. V současnosti zahajuje stáž na Universität für angewandte Kunst ve Vídni. Jeho umělecká praxe vychází z malby. 

/Ivana Hrončeková

foto Tania Nikulina

7

Jana Kořínková/Graue Stimme

Distillery

Čtení na léto aneb v Monte Argentariu byla prostě neuvěřitelná sestava

Každý rok doufám, že léto bude ideální doba na to, abych dohnala zameškanou četbu. Naposled jsem se pořádně začetla v těhotenství. To byl rok 2007 – prázdniny. Půjčila jsem si od sousedky Baudolina, Kunderův Žert a Aghatu Christi a koupila si v knihkupectví Švejka a v antikvariátu opuštěnou Babičku. Vzpomínám, jak jsem kdysi na pláži na Sicílii usnula u Virginie Woolf a spálila se do fialova a jak jsem se v Chorvatsku těžko prokousávala Pamukem. Letos zkouším Starý zákon. Jinak mi přes rok projde pod rukama hromada odborné literatury, většinou zaměřená na dějiny umění a architekturu. Občas i nějakou knihu vydám. V posledních letech čtu lehčí literaturu bohužel už jen na chalupě. Naposledy to byly Kmentovy investigativní „romány“ ze života českého podsvětí a Spurného knižní rozhovor s generálem Randákem. Když sleduju stopu zločinu, vždycky se těším, že nakonec přijde řada na umění.

Kmotr Mrázek většinou nosil jako všimné salám nebo videokazety s pornografií, ale Radovan Krejčíř byl jiná liga. Nechal doma v Těšíně spoutat rodinného lékaře s manželkou. Mělo to vypadat, jako loupežné přepadení. A taky že bylo – Krejčíř poslal své kumpány pro kubistické obrazy, které znal ze svých návštěv a líbily se mu. Pak je našli u něj doma v Černošicích při domovní prohlídce zamčené v sejfu (kupodivu ne na zdi v obýváku).

Spekuluje se o tom, že Karel Randák, bývalý šéf civilní rozvědky, prodal deníku MF DNES v létě roku 2009 fotky, na kterých si v Itálii užívá společné dovolené ve vile na pobřeží šéf ČEZu, novopečený předseda vlády Topolánek, jeho poradce Marek Dalík (toho času ve vězení kvůli kauze Pandury) a další lidé napojení na politiku. Randák ještě po letech žasne: „V Monte Argentariu byla prostě neuvěřitelná sestava. Já jsem některé lidi v té době ani neznal, třeba Martina Nejedlého, nevěděl jsem, že se přátelí s Miroslavem Šloufem. Byli tam lidi z ODS, ze sociální demokracie a uvažte, že to bylo po volbách, v nichž ty dvě strany daly dohromady minimálně šedesát procent voličských hlasů.“ 1 Než Dalík nastoupil výkon trestu, prodal za osmdesát milionů cyklus obrazů Mikuláše Medka. Žalobce si to tehdy vyložil jako pokus získat peníze před plánovaným útěkem ze země, ale Dalík zůstal.

I když účastníci zájezdu do Toskánska v roce 2009 lhali, že mají vilu v pronájmu a vlastně ani neví od koho, asi od nějaké italské realitky, objektiv autorovy fotoreportáže mimoděk zachytil několik výtvarných děl současných českých umělců. „Scházejí se v luxusu, obklopeni plastikami Federika Díaze, a domlouvají bůhvíco,“ 2 okomentoval společnou dovolenou politiků s mafiány Randák. „Majitele té nemovitosti vůbec neznám," 3 tvrdil tehdy MF DNES sběratel umění Marek Dalík. Je zajímavé, že kromě Randáka dokázali objekty správně identifikovat jen novináři z bulváru, kteří si dokonce uvědomovali, jakou mají díla tržní hodnotu. Kde byli všichni znalci a odborníci na současné umění? Na dovolené? A u kterých galeristů tito lidé nakupují, aby vyprali a uložili své peníze? A kde na to Dalík bere, ptal se bulvár? 4

O tři roky později se v podobné sestavě sešli v plavkách u bazénu – ve stejné vile. „Je to jako z Alibaby a 40 loupežníků: Člověk lapá po dechu, když spatří tu horu pokladů. Stejný pocit měla dívka, která žila v Topolánkově a Dalíkově supervile v Toskánsku. Všude drahá umělecká díla. Nahromaděná ovšem jen jedním mužem… Vila s bazénem a terasou nad Porto San Stefano páchne penězi,“ psalo se v Blesku. 5 Ručníky si sušili na balkoně vedle Rittsteinovy plastiky. Tanči Anči v Monte Argentariu!

Propojení uměleckého trhu s šedou zónou české politické scény a investice do akvizicí moderního a současného umění se stanou tématem jen zřídkakdy. Nákupy výtvarných děl proslul například rasista, profesionální populista a popírač romského holokaustu Tomio Okamura, který se těší, že až odejde do politického důchodu, bude mít opět čas na rozšiřování své milované sbírky děl Karla Malicha, Adrieny Šimotové, Jiřího Koláře, Krištofa Kintery nebo Václava Boštíka. 6 Zlobil se, když přišel na to, že mu Meda Mládková doporučila k zakoupení dílo málo známé autorky, jen aby ji finančně podpořila. Prokoukl ji pozdě – byly to špatně investované peníze.

Když z kraje letošního roku svolil pražský kmotr Tomáš Hrdlička k rozhovoru se Sabinou Slonkovou a Jiřím Kubíkem, vybral si jako kulisu velké plátno s motivem Dona Vita Corleoneho v podání Marlona Brnada. 7 Autor? Pasta Oner. Galerista? Dvořák Šec? Protože v tomto měsíci končím téměř po desíti letech s prací redaktorky pro server Artalk.cz, chtěla jsem se s redakcí rozloučit (nikdy nedokončeným a nepublikovaným) investigativním článkem a po zhlédnutí videa jsem si připravila následující rešerše, které jsem pak využila při psaní tohoto textu: 8

  1. Jaroslav Spurný, Nepohodlný agent. Rozhovor s Karlem Randákem o mafiánech, špionech a politicích, Praha 2018.

  2. Ibidem.

  3. Tomáš Syrovátka, Dům, kde byl na dovolené předseda ODS, se podle místních nepronajímá, iDNES.cz, https://zpravy.idnes.cz/dum-kde-byl-na-dovolene-predseda-ods-se-podle-mistnich-nepronajima-p9v-/domaci.aspx?c=A090802_212128_domaci_abr, vyhledáno 6. 8. 2018.

  4. Veronika Pukačová, Dalík v zahradě pěstuje umění za statisíce: Kde na to bere?, Blesk.cz, http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/155726/dalik-v-zahrade-pestuje-umeni-za-statisice-kde-na-to-bere.html, vyhledáno 6. 8. 2018.

    2009 / kauza

    https://zpravy.idnes.cz/dum-kde-byl-na-dovolene-predseda-ods-se-podle-mistnich-nepronajima-p9v-/domaci.aspx?c=A090802_212128_domaci_abr

    Je pikantní, že na verandě domu, ke kterému se nikdo z Česka nehlásí, stojí dílo, které na svých stránkách nabízí známá pražská Galerie Zdeněk Sklenář. Kdo si tam dílo zakoupil? "Tyto informace zásadně nesdělujeme," říká jeden ze zaměstnanců galerie, jenž si nepřál ani to, aby se jeho jméno objevilo v novinách. … „Nemohu sledovat, ke komu všemu se moje díla dostanou. Ale určitě jsem žádné neprodal Dalíkovi ani Topolánkovi," řekl MF DNES umělec. Zajímá se Dalík o jeho dílo? "To nebudu komentovat, na svých vernisážích se potkávám s různými lidmi," odpovídá vyhýbavě. https://zpravy.idnes.cz/dalsi-nahoda-z-topolankovy-dovolene-verandu-vily-zdobi-ceska-socha-1fc- /domaci.aspx?c=A090807_093505_domaci_pje

    2012 Porto San Stefano / Dalík – Topolánek

    Rittstein, Díaz, …

  5. Toskánská vila se skvosty za miliony: Vítejte v Dalíkově pokladnici!, 11. 10. 2012, Blesk.cz,http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/183109/toskanska-vila-se-skvosty-za-miliony-vitejte-v-dalikove-pokladnici.html, vyhledáno 6. 8. 2018.

  6. Václav Hnátek, Těším se, až se od politiky vrátím ke sbírání umění, říká Tomio Okamura, 28. 2. 2015, iDNES.cz, https://kultura.zpravy.idnes.cz/tomio-okamura-sberatel-umeni-dix-/vytvarne-umeni.aspx?c=A150227_183110_vytvarne-umeni_vha, vyhledáno 6. 8. 2018.

  7. Jiří Kubík – Sabina Slonková, Zvláštní vyšetřování: Pro Topolánka kmotr, pro Babiše zločinec. Zpověď velkého zákulisního hráče, který dnes radí SPD, 29. 3. 2018, Seznam zprávy, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pro-topolanka-kmotr-pro-babise-zlocinec-zpoved-velkeho-zakulisniho-hrace-ktery-dnes-radi-spd-44244?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp, vyhledáno 6. 8. 2018.

  8. Zkopírováno z původního dokumentu s názvem Kompro.

    https://zpravy.idnes.cz/topolanek-a-vila-v-toskansku-dgv-/domaci.aspx?c=A120721_1806513_domaci_kot

    http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/183109/toskanska-vila-se-skvosty-za-miliony-vitejte-v-dalikove-pokladnici.html

    2009 Randák šíří fotky

    https://zpravy.idnes.cz/snimky-z-dovolene-politiku-lobbistu-a-byznysmenu-siri-byvaly-sef-rozvedky-1bz-/domaci.aspx?c=A090729_215402_domaci_abr

    2011 Kde na to Dalík bere?

    http://www.blesk.cz/galerie/zpravy-politika/193048/dalik-si-za-statisice-ozdobil-zahradu-kde-na-to-bere?foto=2

    https://www.lidovky.cz/dalik-rozprodal-sbirku-obrazu-za-80-milionu-korun-fbp-/zpravy-domov.aspx?c=A121026_200647_ln_domov_ziz

    http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/184259/lobbista-dalik-prodal-obrazy-za-80-milionu.html

    https://zpravy.idnes.cz/dalik-obrazy-za-80-milionu-neprodal-d5i-/domaci.aspx?c=A121029_155244_domaci_ert

    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1138098-dalik-rozprodaval-sbirku-obrazu-za-80-milionu

    A kolik že si podle vlastních slov vydělal? „Desítky milionů korun. Nejvíc peněz jsem ale vydělal na nemovitostech a posléze nákupech a prodejích výtvarného umění. Na bytech jsem vydělal třeba přes sto procent,“ tvrdil v rozhovoru se Sabinou Slonkovou Dalík.

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zeman-podepsal-zakon-berni-urad-spocita-dalikuv-majetek-staci-2736

    Tomáš Hrdlička

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pro-topolanka-kmotr-pro-babise-zlocinec-zpoved-velkeho-zakulisniho-hrace-ktery-dnes-radi-spd-44244?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp

    Pasta Oner, Kmotr

    https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni-je-pravda-tvrdi-prukopnik-graffiti-pasta-oner-na-sve-p/r~0afa89cca90811e78dfa0025900fea04/

    https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20171020/281539406194511

    Tomio Okamura nakupuje

    http://www.ciziperi.cz/dilo/predstavujeme-tomia-okamuru-jako-sberatele-umeni-3

    TO: „Kromě poválečných klasiků v mé sbírce jako jsou Václav Boštík, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Stanislav Kolíbal či Adriena Šimotová mám ještě třeba Matěje Kréna, Černického, Kornatovského.“ http://www.ciziperi.cz/blog/projekt-cizi-peri-v-mf-dnes?c=clanky

6

Autor neznámý/Retuš

TIC

Ten, kdo zavítá do Galerie TIC výjimečně, si nejspíš zásahu do podoby schodiště a foyer budovy galerie ani nevšimne. Snad jen poslední zaslepený výklenek intuitivně napoví, že je zde nějaká odlišnost oproti původní architektuře prostoru. Nenápadná a precizní sochařská práce, zaslepení, vyretušování původních barokních nik ale nesleduje tendence vytváření čistého, bílého výstavního prostoru. Spíš naopak: niky, které sloužily a slouží jako místo pro exponování “zkrášlujících” předmětů, plně popírá a vymazává.

Důležitým je také pracovní postup, nedestruktivní dočasné překrytí původních architektonických prvků. Originál je ošetřen a separován podobně jako v průběhu restaurování. Na této vrstvě je poté vytvořená nová rekonstrukční vrstva. Vnitřní část výklenků a jejich rám je vyplněný, omítnutý a natřený vápenným nátěrem. Není to však rovná bílá stěna, původní prvky jsou lehce viditelné, finální úprava je spíš sochařskou než zednickou prací.

“Autor neznámý”, terminologie používaná pro označení nedohledatelného autora uměleckých děl v kunsthistorii se propojuje s charakterem pozměněného místa, raně barokním městským domem. Anonymita autora doplňuje reverzi výstavního prostoru a popření se stává autorským sdělením.

/Ivana Hrončeková

5

Stanislav Biler/Graue Stimme

Studio Šalom

Čtení autorského textu Stanislava Bilera s diskuzí, hraní ženského seskupení Pink Noise /Bastl+Synth Library/ a současně otevření porcelánového studia Johany Merty /Studio Šalom/.

STANISLAV BILER
Cynicky optimistický sociolog se narodil 1982 v České republice. Spoluzaložil satirické hnutí Žít Brno, se kterým však do komunální politiky odmítl vstoupit. Rozvíjí téma lokálního existencionalizmu s romantizujícím příklonem k lokálnímu patriotizmu. Stanislav Biler je spisovatelem politického dramatu, situace hodnotí skrze vyhraněný ironický humor. Pro Studio Šalom napsal naléhavou povídku.

PINK NOISE
je nezávislé seskupení hudebnic z okruhu brněnského Bastlu a pražské Synth library. Členky společnosti Pink Noise se zabývají elektronickou experimentální hudbou, v osobním životě jsou
to ovšem také prekarizované ženy, zvěrolékařky, inženýrky, barmanky, výtvarnice, zpěvačky a také matky. Pro Studio Šalom připravily ambientní setkání několika svých členek, které zahrají společně v jednom ansámblu.

JOHANA MERTA
Brněnský ročník 1987. Je absolventkou FaVU a členkou GRAU kllktv. Pracuje nezávisle na materiálních zdrojích, propojuje kresbu s řemeslem porcelánu, je zpěvačka a její výtvarná práce se pohybuje v rozmezích pojmu instalace. Tato akce se koná při příležitosti zahájení provozu Johaniny autorské porcelánové dílny.

4

Dana Bartoníčková/my brain, my battlefield

TIC

Je důležité umět věřit slovu JE, BÝT. Přitom prostá skutečnost, že „pouze“ existujeme, je často ta nejzáludnější informace, která každý náš den formuje. Jak nic nepožadovat, neočekávat a zároveň si prostého být užívat, se jeví jako nelehký úkol. Vždyť myšlenky neustále chtějí docestovat k závěru, lační po definici. Spleť mozkové kabeláže, kterou autorka nazývá obrazem vesmíru v hlavě, je nestálou hmotou a v určitých fázích života i bitevním polem. Pomyslným ochranným štítem, který odráží nepřetržité výboje „hvězd“ proudící do tkání a švů, je pravděpodobně prázdno, klid a soulad těla s myslí. Toto směřování k prázdnu a tichu však provází hluk potemnělých strachů a strášků, které je třeba pojmenovat, aby dál nezavazely. Mnoho hlav a mnoho dialogů proběhlo mnoha světelnými lety.

Je dobré rozlišit spojení slov muset věřit a chtít věřit.

/Dana Balážová

3

Lucie Králíková

TIC


Spolu s výstavou vznikla také autorská publikace Lucie Králíkové, k vidění zde: http://grauchronicles.org/

...

Přemýšlím jakým způsobem bych ve výklencích KonTextu portrétovala Lucii Králíkovou. Kresba by asi byla rozpitou modrou šmouhou. L.K. je na ulici lehce rozpoznatelná rychlou chůzí a rozměrnou taškou značky Ikea. Možná bych ji popsala pár stručnými poznámkami. Hodně přepisů, škrtů a zpřesňování. To by pak ale svádělo k nepřečtení. 10 let nocí! to je v prdeli.

Květina by se nabízela, ale ne ta se stonkem a už vůbec ne s okvětními lístky. Snad drobná fazole v dopisní obálce s proškrtaným adresátem.

Jakou auru zadržují staré zvyky psané drobným písmem řada pátá vlevo, třetí patro, oddělení kutilství, houby, chalupářství?

Sauna v Blansku skoro prázdná až na dva chuje. Tak v pátek asi na ples ne? Nakonec nebyli tak špatní. Zato sauna, královská s výhledem na havaj.

Ze série kým by jsi byla

8 portrétů Lucie K.

mastné kolo od oleje na štrikované dečce (kobliha leží na talíři opodál)

sestava čistých i zablácených květináčů různých velikostí, barev a materiálů

tygrovaná deka moknoucí v provazech deště na klepači

vyceněné zuby Niblera

detail vykukujících těžkých černých bot a modrých lacláčů (veřejné záchody)

na předním sedadle, rozjetá spolujezdkyně

zapadlá za notebookem, mlátíš do klávesnice a máš drobnější postavu než jindy

u řeky Vltavy, setmělo se, noříš hadry do odvaru v obřím hrnci, za zády, tři sta metrů od tebe skupina umělců prožívá veselí, tebe se to netýká. nasrat

kurátorka: Dana Balážová

2

Kristýna Hejlová/Escatología

TIC

Po prašné cestě přicházím k monumentálním, ale zanedbaným, a jak se časem ukazuje, i nefunkčním vratům. Přeskakuju sníženou zídku opodál a po překonání drobné nervozity se odvážím vejít. Otevírá se mi vhled do božské scenérie. Spousta palem, voňavé mandloně, směs uschlých květů, které rychle nahrazují nové. Drobný hmyz a vlastní klima. Sundám si hned batoh, košili a nakonec i boty. Ticho dýchajících porostů mě blaží a přesvědčuje o tom, že si můžu udělat pohodlí. Napodobuju ptačí zvuky a díky tomu si hned uvědomím, že jsem několik dní nepromluvila nahlas větu. Nechybí mi to. Návštěvu nevyhlížím. Konečná? Kde je ta má slavná kapesní mačeta z trhu za dva pesos? Plazím se po čtyřech skrz mohutnou spleť zamotaných větví nízkého temného keře. Napodobuju pohyby stromu, jako když rostl, abych se prosmýkla mezi větvemi. Dokonáno. Jsem bosa, špinavá a žasnu. Uvnitř téhle nedozírné džungle stojí kamenná, studená vila.

Zámek na vratech nebyl třeba. Vědělo se, že se vila opouští nadobro a ve spěchu. Hutné sametové závěsy, zlaté klícky ptáků, mramorové hmoždíře ani stříbrné talíře nebyly v momentu rozloučení důležité. Okem nezvaného pocestného jen jedna roztodivná libůstka ve vile očividně chyběla. V ložnici u postele na toaletním stolku ležela otevřená mosazná bonboniéra naplněná umělými dokonale vymalovanými nehty. Chyběl jeden pár v odstínu červené. Prázdné místo ukazovalo na tón mezi karmínem a purpurovou.

Kurátorka / Dana Balážová

Foto: www.fotomisad.cz

1

David Vojtuš/Obecný název

TIC

David Vojtuš přistupuje k zvláštnímu galerijnímu meziprostoru. Snaží se pochopit jeho rozlohu. Po chvíli zjišťuje, že to není lehké. Není si zde jist ani tím, jestli se nachází uvnitř nebo obchází teprve hrany galerie. Posouvá se správným směrem, jak naznačuje schodiště uvnitř této buňky zvané dům, nebo zvolil protipohyb a vstup tak minul, protože vešel z jiné strany bloku? Chvíli se soustředil, než se zastavil tam, kde ucítil střed. Navzdory jeho vlastní klidové fázi se však okolo něj dál pohybovaly jednotky. Vypadalo to jako synchronní hemžení něčeho, co budí dojem zdánlivé nekontrolovatelnosti. Tento shluk pohybů byl však trvale udržován neviditelnými jemnocitnými vazbami. Až teprve obal, ten mu dal tvar. Nádoba. Tedy náš dům. Bez něj by se všechny jednotky vydaly do různých stran a to už bychom možná vodě ani neříkali voda. Byla by nejspíš dalším skupenstvím.

Někdo si u výklenků zapomněl obal od něčeho, co zde rozbaloval. Čekal, že přijde další jednotka a uklidí to za něj. Přiražený plastový hrob nalitý vodou. Zakopl a spadl. Jakou laboratoř? Jste se zbláznili? U kina? U Kina? Vlastnoruční výroba prefabrikátu. Je to pytel. PVC

Prostě voda, co.

název scénáře: obecný.

lokace: bazén chlór domov pitná voda sanitka infuze autoservis odstřikovače moře požár hasiči porodnice

půdorys: čtverec, obdélník

rozměry: různé

Mistrný ilustrátor flóry a fauny se v poslední době věnuje kresebnému experimentu. Vytrvale zkoumá hranice materiálů – pomocí různých tekutin nechává vyniknout podložky jako ty původní matrice. Divákovi tím nabízí jiné navnímání okolního prostoru. Jeho zásahy jsou podobné architektonickým črtám, na nichž tu a tam přibyde zeď, otvor nebo kus nábytku. Kresba celku zůstává, jeho vnitřní parametry se však v čase proměňují. Je třeba sledovat bod – ten původní kresebný prvek.

Kurátorka / Dana Balážová

Foto: www.fotomisad.cz

Zavřít vše