Čtení na léto aneb v Monte Argentariu byla prostě neuvěřitelná sestava
Každý rok doufám, že léto bude ideální doba na to, abych dohnala zameškanou četbu. Naposled jsem se pořádně začetla v těhotenství. To byl rok 2007 – prázdniny. Půjčila jsem si od sousedky Baudolina, Kunderův Žert a Aghatu Christi a koupila si v knihkupectví Švejka a v antikvariátu opuštěnou Babičku. Vzpomínám, jak jsem kdysi na pláži na Sicílii usnula u Virginie Woolf a spálila se do fialova a jak jsem se v Chorvatsku těžko prokousávala Pamukem. Letos zkouším Starý zákon. Jinak mi přes rok projde pod rukama hromada odborné literatury, většinou zaměřená na dějiny umění a architekturu. Občas i nějakou knihu vydám. V posledních letech čtu lehčí literaturu bohužel už jen na chalupě. Naposledy to byly Kmentovy investigativní „romány“ ze života českého podsvětí a Spurného knižní rozhovor s generálem Randákem. Když sleduju stopu zločinu, vždycky se těším, že nakonec přijde řada na umění.
Kmotr Mrázek většinou nosil jako všimné salám nebo videokazety s pornografií, ale Radovan Krejčíř byl jiná liga. Nechal doma v Těšíně spoutat rodinného lékaře s manželkou. Mělo to vypadat, jako loupežné přepadení. A taky že bylo – Krejčíř poslal své kumpány pro kubistické obrazy, které znal ze svých návštěv a líbily se mu. Pak je našli u něj doma v Černošicích při domovní prohlídce zamčené v sejfu (kupodivu ne na zdi v obýváku).
Spekuluje se o tom, že Karel Randák, bývalý šéf civilní rozvědky, prodal deníku MF DNES v létě roku 2009 fotky, na kterých si v Itálii užívá společné dovolené ve vile na pobřeží šéf ČEZu, novopečený předseda vlády Topolánek, jeho poradce Marek Dalík (toho času ve vězení kvůli kauze Pandury) a další lidé napojení na politiku. Randák ještě po letech žasne: „V Monte Argentariu byla prostě neuvěřitelná sestava. Já jsem některé lidi v té době ani neznal, třeba Martina Nejedlého, nevěděl jsem, že se přátelí s Miroslavem Šloufem. Byli tam lidi z ODS, ze sociální demokracie a uvažte, že to bylo po volbách, v nichž ty dvě strany daly dohromady minimálně šedesát procent voličských hlasů.“ 1 Než Dalík nastoupil výkon trestu, prodal za osmdesát milionů cyklus obrazů Mikuláše Medka. Žalobce si to tehdy vyložil jako pokus získat peníze před plánovaným útěkem ze země, ale Dalík zůstal.
I když účastníci zájezdu do Toskánska v roce 2009 lhali, že mají vilu v pronájmu a vlastně ani neví od koho, asi od nějaké italské realitky, objektiv autorovy fotoreportáže mimoděk zachytil několik výtvarných děl současných českých umělců. „Scházejí se v luxusu, obklopeni plastikami Federika Díaze, a domlouvají bůhvíco,“ 2 okomentoval společnou dovolenou politiků s mafiány Randák. „Majitele té nemovitosti vůbec neznám," 3 tvrdil tehdy MF DNES sběratel umění Marek Dalík. Je zajímavé, že kromě Randáka dokázali objekty správně identifikovat jen novináři z bulváru, kteří si dokonce uvědomovali, jakou mají díla tržní hodnotu. Kde byli všichni znalci a odborníci na současné umění? Na dovolené? A u kterých galeristů tito lidé nakupují, aby vyprali a uložili své peníze? A kde na to Dalík bere, ptal se bulvár? 4
O tři roky později se v podobné sestavě sešli v plavkách u bazénu – ve stejné vile. „Je to jako z Alibaby a 40 loupežníků: Člověk lapá po dechu, když spatří tu horu pokladů. Stejný pocit měla dívka, která žila v Topolánkově a Dalíkově supervile v Toskánsku. Všude drahá umělecká díla. Nahromaděná ovšem jen jedním mužem… Vila s bazénem a terasou nad Porto San Stefano páchne penězi,“ psalo se v Blesku. 5 Ručníky si sušili na balkoně vedle Rittsteinovy plastiky. Tanči Anči v Monte Argentariu!
Propojení uměleckého trhu s šedou zónou české politické scény a investice do akvizicí moderního a současného umění se stanou tématem jen zřídkakdy. Nákupy výtvarných děl proslul například rasista, profesionální populista a popírač romského holokaustu Tomio Okamura, který se těší, že až odejde do politického důchodu, bude mít opět čas na rozšiřování své milované sbírky děl Karla Malicha, Adrieny Šimotové, Jiřího Koláře, Krištofa Kintery nebo Václava Boštíka. 6 Zlobil se, když přišel na to, že mu Meda Mládková doporučila k zakoupení dílo málo známé autorky, jen aby ji finančně podpořila. Prokoukl ji pozdě – byly to špatně investované peníze.
Když z kraje letošního roku svolil pražský kmotr Tomáš Hrdlička k rozhovoru se Sabinou Slonkovou a Jiřím Kubíkem, vybral si jako kulisu velké plátno s motivem Dona Vita Corleoneho v podání Marlona Brnada. 7 Autor? Pasta Oner. Galerista? Dvořák Šec? Protože v tomto měsíci končím téměř po desíti letech s prací redaktorky pro server Artalk.cz, chtěla jsem se s redakcí rozloučit (nikdy nedokončeným a nepublikovaným) investigativním článkem a po zhlédnutí videa jsem si připravila následující rešerše, které jsem pak využila při psaní tohoto textu: 8
